Dětská knížka vs. knížka pro dospělé

Říká se, že dětská literatura je předsálí literatury pro dospělé. Pro mě je to ovšem svět sám pro sebe.  Svět pestrobarevný, plný fantazie a postupného objevování světa. Každopádně bych dětské knížky neobírala o jejich vlastní svět. A jaké jsou podle mě ty rozdíly?

První rozdíl vidím v počtu přečtení. Kolikrát si děti přečtou svoji oblíbenou knížku? 2krát, 3krát, 20krát? Pokud knížka dítě zaujme a celkově baví, můžou se rodiče těšit na předčítání dokola a pořád. To se nám s knížkami pro dospělé mockrát nestane. Možná kromě učebnic, ale to zase taková zábava není. Jako dítě jsem přečetla knížku "S holkou si nehrajem" snad 50krát. I když jsem věděla, jak to dopadne, stejně jsem se znovu začítala. Možná jsem doufala, že hlavní hrdinka Lucka své dva bratry nakonec přelstí (nestalo se). V tom je ale dětské čtenářství krásné. 

Dětské knížky jsou pestrobarevnější. Ilustrace děti vtahují do děje, lákají, baví. Textu může být klidně pomálu, ale i tak s ním můžeme prožít tisíc dobrodružství. Každý podle své fantazie. Takové 6leté děti by si asi knížku bez jediného obrázku nevybraly. Každé dítě si snad do jednoho nejprve knížku prohlédne, hledá obrázky, pak se pustí do čtení. 

Na rozdíl od nás dospělých si nejmenší a malé děti knížky samy povětšinou nevybírají. Dostávají je. Proto je na nás o koupi dobré knížky dobře popřemýšlet. Přesto je fajn, pokud rodiče vodí děti do knihkupectví, knihoven, na čtenářské workshopy. Pokud si dítě knížku samo vybere, určitě bude mít větší chuť si ji pak přečíst.

Další odlišnost - děti mají povinnost číst dětské knížky. Myslím tím povinnou četbu ve školách. Nedávno jsem četla zajímavý článek, že povinná četba je úlet. Skladba povinné četby se už nějaké to desetiletí neproměnila, děti zadané knížky moc nenadchnou, pravda. Ale abych tuto skutečnost zase příliš nehanila, někde se možná najdou třeba i zajímavé knížky, a sice "povinný" Jaroslav Foglar (Chata v jezerní kotlině, Záhada hlavolamu).

Rozdíl, který mě dále napadá - dětská knížka se krásně vychutnává ve spojení dítě a rodič, prarodič či kdokoli jiný blízký. Ve výloze jednoho knihkupectví jsem si nedávno všimla nápisu "There is no app to replace your lap". Jako dospělá ale spíš ocením, když je kolem klid a vychutnávám si četbu sama.

A nakonec poslední poznámka k odlišnostem - dětské knížky si nepíší děti samy, ale my dospělí. Na druhou stranu to neznamená, že neexistují knížky, kde by si děti nepsaly své vlastní příběhy. Tuto možnost nabízí např. Příběhostroj od Reného Nekudy.

Tak jako vše, i dětský knižní svět je v pohybu. V posledních letech je tu cítit trend přechodu od klasických pohádek k dětským příběhům, které děti samy prožívají. Je cítit jistá detabuizace témat jako smrt, nemoc, násilí, sociální rozdíly atd. Navíc zesílil vliv komiksu, důraz na výtvarný doprovod. Také se do popředí dostává segment "Young adult", jakýsi přechod mezi světem dětské knížky a knížky pro dospělé.

A já tomu všemu fandím a těším se, že společně budeme číst česky :).